Budoucí následky této války

Publikováno v www.blisty.cz na jaře 2003

Válka, kterou vedla a stále ještě vede vláda USA proti Iráku je první válkou nového světa. Cítí to mnozí z těch, kteří proti válce protestují i z těch, kteří s ní souhlasí. Jedni se tohoto nového světa děsí, druzí vítají jeho příchod. I proto vyvolává tato událost mnohem větší emoce než válka v Čečensku, v Perském zálivu a dokonce i větší než boje na Balkáně, i když i ty již v sobě obsahovaly zárodky něčeho zásadně nového. Ty však nebyly v té době dostatečně jasně rozpoznány. Právě pro radikální novost války v Iráku se v ulicích světových velkoměst ocitají statisícové, a dokonce milionové zástupy protestujících, kteří tak protestují nejen proti samotnému faktu války, ale především proti principům, které reprezentuje.

Tato válka není jen první válkou nového světa, ona jej dokonce sama vytváří. Jaký to ale je svět? Je lepší nebo horší než ten dosavadní? A proč vzniká právě nyní a ne již dříve?

Co tedy tvoří ono zvláštní a můžeme říci dokonce mimořádné pozadí současné války? Proti válkám probíhajícím od r. 1991 až do dnešních dnů je to první válka, která je vedena v rozporu se značnou částí světového veřejného mínění. Je to válka, při jejímž začátku, po selhání pokusu o získání mandátu OSN, je OSN ignorována a válka je zahájena nejen bez širšího konsensu mezinárodního společenství, ale, jak se zdá mnohým, i v rozporu s mezinárodním právem.

Okázalé pohrdání OSN vede ve svých důsledcích k tomu, že na útočníkovi samém je, aby posoudil, zda-li je jeho jednání spravedlivé či nikoliv. Ovšem toto rozhodnutí již bylo učiněno předem a nyní, po investicích obrovského politického i finančního kapitálu, je prakticky nepřehodnotitelné. Míra investic do propagace, ospravedlnění, přípravy a průběhu války je totiž tak velká, že není možné akci přerušit bez naprostého bankrotu firmy. Jinak řečeno, USA mohou změnit své stanovisko jen se změnou vlády. Jestliže dochází k takové míře angažovanosti jež vede až k existenciální spjatosti vlády a války, vnucuje se vážné podezření, že válka není nahodilou záležitostí, ale že je projevem samé podstaty vládní moci USA.

Přijměme to zatím jako pracovní hypotézu, k jejímuž podrobnějšímu zdůvodnění se později ještě vrátíme.

Co z toho vyplývá? Jednak to, že prez. Bush a ostatní členové a příznivci jeho vlády budou považovat svou válečnou aktivitu za spravedlivou, ať již bude v souladu s literou mezinárodního práva či nikoliv. Budou ji za takovou považovat při nejmenším do té doby, než se z nich, či alespoň z některých z nich, nestanou kajícní hříšníci, obracející ostny své kritiky proti svému vlastnímu Já. Tak je tomu pokaždé, když se jediným a nejvyšším soudcem svých vlastních činů činí člověk sám. Je nádherné být v souladu sám se sebou, ale toto uspokojení sebou samým není zárukou morální kvality našich činů. Snad i proto byly ustaveny soudy, stojící v ideálním případě nad zájmy a sebeuspokojením svářících se stran.

Předpokládané obrácení americké mocenské elity je však více než nepravděpodobné, neboť postrádá jakýkoliv důvod, s výjimkou důvodů morálních. Ovšem i o těch příznivci a obhájci války tvrdí, že stojí na jejich straně.

V případě amerického prezidenta a fundamentalistických amerických křesťanů je změna o to méně pravděpodobná, že věří ve své boží poslání. Válka, kterou vedou, je pro ně naplněním boží vůle, která se uskutečňuje skrze jejich osoby. Sami tak vlastně ztotožňují svou vůli s vůli boha. Bojují chvíli proti teroristům chvíli za svobodu iráckého lidu, ať již si to tento lid přeje či nikoliv, ale vždy bojují proti satanovi, zosobnění to zla.

V ideové rovině je proto jednota jejich činů a morálních hodnot zajištěna a nemůže na ní nic změnit ani stanovisko OSN, ani civilní oběti války, a ani případný nesouhlas iráckého lidu s okupací a Američany dosazenou vládou (jak jsme jej již viděli v Mosulu a jak o něm z řady míst Iráku referuje i jinak propagandistická ČT). Podstata jejich morálního přesvědčení nespočívá totiž v uznání hodnoty jednotlivce či skupiny, ale v hodnotě jejich víry. Co pomáhá naplnění jejich vize světa, je dobré, co jí stojí v cestě musí být odstraněno, a to i za cenu války, která se ovšem nejeví jako zlo, ale naopak jako očistný proces. Zabíjení pak není něčím odsouzeníhodným, pokud jsou zabíjeni ti, kteří stojí v cestě uskutečnění našeho dobra a naší vize.

Je to první tak zvaná preventivní válka, která by v dřívějších dobách byla označena za nevyprovokovaný útok, a tudíž za válku agresivní, či dokonce imperialistickou.


Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář