Čína – země v rekonstrukci

Fotografická příloha textu "Čína v globalizujícím se světě" v sekci "globalizace"
Milan Valach

Tento soubor představuje výběr fotografií ze současnosti východní Číny, konkrétně z Pekingu (12 mil. obyvatel), Xianu (asi 4 mil.), Šanghaje ( 14 mil. obyvatel), města Su-čou (6 mil.) a jejich okolí.

Počty obyvatel měst jsou jen ilustrativní a rychle se mění, a to směrem nahoru. S čísly je ve vztahu k Číně vůbec problém. Např. u Šanghaje mi čínský průvodce uváděl údaj 18 milionů, v literatuře jsem našel i 20 mil. obyvatel. Obdobně je to i s počtem osobních automobilů, kterých ale podle některých pramenů přibývá více jak 10 000 denně. Než tedy stačíte cokoliv napsat, je to již zastaralé.

Pokoušel jsem se zachytit jak minulost, především mizející chudé čtvrtě Hutongy a dřívější „panelákovou“ výstavbu, tak i současnost reprezentovanou moderní čínskou architekturou.

Příjezd do Číny je ovšem pro českého turistu šok. A to zvláště, pokud věří českým novinám. To, co vás především šokuje, je dynamika této země. Slyšel jsem opakovaně následující přirovnání. Když přijedete do Afriky a uvidíte tam nějaké zbořeniště a vrátíte se na to stejné místo za 14 let, bude tam stále, jen o něco více zbořené. Pokud přijedete do Indie a uvidíte tam pasoucí se krávy na nějakém rumišti, najdete tam ty samé krávy ještě po čtyřech letech. Pokud přijedete do Číny na nějaké místo, kde dnes ještě stojí staré domy, a přijedete na to stejné místo za rok, bude tam stát mrakodrap.

Rozvoj Šanghaje nastal až po roce 1990, výstavba na slavném ostrově Pudong byla zahájena až v r. 1994 (Rampini). V této neuvěřitelné krátké době se ze Šanghaje stalo město mrakodrapů a čínských multimilionářů.

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na starý vtip o zasloužilé soudružce, která vychována Rudým Právem vycestovala s nějakou delegací na Západ. Tam se psychicky zhroutila a byla převezena na psychiatrickou kliniku za jejího stálého pokřiku: „Ničemu nevěřím!“


Za povšimnutí rovněž stojí oblečení dnešních Číňanů, jak je můžete vidět na mnoha fotografiích. Žádné modré uniformy, jak byl čekal čtenář Protilidových novin, Mladé fronty apod. propagandistických plátků. Oblečení Číňanů je zcela stejné jako oblečení lidí v kterémkoliv západoevropském městě. I když je stále patrný rozdíl mezi oblečením lidí z měst a venkova.

Lidé jsou velmi milí a přátelští. Jistou výjimku představují prodavačky v některých nákupních centrech, které vás neváhají chytat za ruce a vnucovat vám své zboží. Žádné nebezpečí vám ovšem nehrozí, ani když se večer odvážíte do starých uliček chudinských čtvrtí. Některé z nich jsou vidět i na připojených fotografiích.

Pokud potkáte mladší Číňany, rádi se s vámi dají do řeči, třeba jen proto, aby vyzkoušeli svou angličtinu. Osobně mne zaujala servírka v jídelně jedné továrny, která při obsluhování tancovala mezi stoly a zpívala si (fotografie č. 0567). Když jsem ji fotil, bohužel mrkla, takže má na fotografii zavřené oči.

Několik fotografií zachycuje čínskou historii (č. 0258 a 0270 Chrám nebes, 0630 klasická zahrada atd.). Jak na uměleckých dílech minulosti, tak na čínské přítomnosti je patrný pozoruhodný smysl pro detail a harmonii protikladných prvků. Nápis na tabuli (fotografie č. 0433) odkazuje na toto sepětí čínské minulosti a přítomnosti : „Sláva a bohatství staré civilizace vytvářejí zázraky moderní prosperity.“

Viděl jsem v kavárně ještě jeden charakteristický plakát, který jsem si bohužel zapomněl vyfotit. Byl na něm nápis: „Studuj tvrdě!“

Ve všech městech zarazí návštěvníka z Evropy neuvěřitelná čistota. Žádný papírek, odpadky či grafity, nic. Při setkání s mladým manželským párem z Holandska to byla první věc, o které jsme spolu mluvili. Druhou neuvěřitelnou věcí je čínské řidičské umění. Otočit se na křižovatce do protisměru a podobné „hrůzy“ jsou zcela běžné. Dopravní nehody jsou naproti tomu vidět velmi vzácně. Pomačkaná či odřená auta vůbec ne.

Problémem zůstává úroveň hygieny na veřejných záchodcích a toaletách v restauracích. Oficiální deník China Daily (4.7. 2008) věnoval tomuto problému článek na titulní stránce. Naproti tomu v hotelích je západoevropská úroveň.

Manažeři hotelů, stejně jako řidiči autobusů milují klimatizaci, která je ostatně ve všech veřejných budovách. Při příchodu do nich tak máte někdy pocit, že vás hodili do ledové vody.

Zajímavou informací je, že vojenská služba je nepovinná. Avšak služba v ní je chápána jako velká čest pro rodinu. Mladí muži se proto snaží, aby k výkonu vojenské služby byli přijati.

Zvláštní otázkou je smlouvání. U malých stánků, ať již na ulici či v obchodních domech se předpokládá. U pouličních prodavačů můžete koupit až za desetinu (!) původní ceny. Také se můžete dozvědět, že cenovky neudávají cenu pro vás, ale jen pro Američany.

Naproti tomu ve značkových prodejnách, v prodejnách obrazů a v čajovnách, kde se prodávají i čajové servisy a hrníčky na pití čaje z kvalitní čínské keramiky, je pokus o smlouvání považován spíše za projev barbarství. Což ovšem nevylučuje nějakou tu drobnou slevu. Pokud projevíte zájem o koupi a současně váháte, tak vám ji prodavač nabídne sám. Je to ale jen výraz drobné pozornosti.

Zvláštní kapitolou jsou ženy a dívky ve městech. Na návštěvníka působí velmi sebevědomým dojmem, jsou zcela emancipované, energické a veselé. Což je patrné i z připojeného videa.


Na architektonickém a urbanistickém řešení moderních čínských měst (s výjimkou Šanghaje) je pozoruhodné množství zeleně. Ulice široké desítky metrů umožňují, aby po krajích několika proudových silnic (až osmi) i v jejich středu byly vysázeny květiny a stromy. U těch největších z nich je uprostřed ulice vysázen park, v němž se obyvatelé procházejí, hrají karty a tráví svůj volný čas. Široké pásy stromů jsou vysázeny i kolem celého Pekingu a podél intenzívně budovaných dálnic po celé Číně.

V pekingském Behai parku, v parku kolem středověkých pevnostních zdí v Xianu a na nábřeží řeky Huangpu v Šanghaji můžete zvláště večer potkat množství lidí, kteří se věnují nějaké společné aktivitě. Cvičí, individuálně i kolektivně, provozují společný zpěv či se jen tak procházejí. Lehce se vám může stát, že k tomuto společnému cvičení budete přizváni. Nejčastěji gesty rukou. Střední a starší generace běžných Číňanů mluví jen čínsky. Je ovšem třeba mít na paměti, že Číňané jsou podle mých zkušeností velmi fyzicky obratní a zdatní. Co v jejich podání vypadá snadno a lehce, může být pro usedlého Evropana značně namáhavou záležitostí.

Moderní domy, které již v Pekingu převažují, zaujmou svou mohutností. Především obytné komplexy mají nejméně 20 poschodí, administrativní budovy a hotely více. Každý blok obytných domů se svým vzhledem odlišuje od ostatních.

U starších paneláků mně zaujala klimatizace, která je viditelná na stěnách domů a zařízení na sluneční ohřev vody, které je možné zahlédnout na jejich střechách.

 

Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář