Čína – země v rekonstrukci

Fotografická příloha textu "Čína v globalizujícím se světě" v sekci "globalizace"
Milan Valach

Tento soubor představuje výběr fotografií ze současnosti východní Číny, konkrétně z Pekingu (12 mil. obyvatel), Xianu (asi 4 mil.), Šanghaje ( 14 mil. obyvatel), města Su-čou (6 mil.) a jejich okolí.

Počty obyvatel měst jsou jen ilustrativní a rychle se mění, a to směrem nahoru. S čísly je ve vztahu k Číně vůbec problém. Např. u Šanghaje mi čínský průvodce uváděl údaj 18 milionů, v literatuře jsem našel i 20 mil. obyvatel. Obdobně je to i s počtem osobních automobilů, kterých ale podle některých pramenů přibývá více jak 10 000 denně. Než tedy stačíte cokoliv napsat, je to již zastaralé.

Pokoušel jsem se zachytit jak minulost, především mizející chudé čtvrtě Hutongy a dřívější „panelákovou“ výstavbu, tak i současnost reprezentovanou moderní čínskou architekturou.

Příjezd do Číny je ovšem pro českého turistu šok. A to zvláště, pokud věří českým novinám. To, co vás především šokuje, je dynamika této země. Slyšel jsem opakovaně následující přirovnání. Když přijedete do Afriky a uvidíte tam nějaké zbořeniště a vrátíte se na to stejné místo za 14 let, bude tam stále, jen o něco více zbořené. Pokud přijedete do Indie a uvidíte tam pasoucí se krávy na nějakém rumišti, najdete tam ty samé krávy ještě po čtyřech letech. Pokud přijedete do Číny na nějaké místo, kde dnes ještě stojí staré domy, a přijedete na to stejné místo za rok, bude tam stát mrakodrap.

Rozvoj Šanghaje nastal až po roce 1990, výstavba na slavném ostrově Pudong byla zahájena až v r. 1994 (Rampini). V této neuvěřitelné krátké době se ze Šanghaje stalo město mrakodrapů a čínských multimilionářů.

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na starý vtip o zasloužilé soudružce, která vychována Rudým Právem vycestovala s nějakou delegací na Západ. Tam se psychicky zhroutila a byla převezena na psychiatrickou kliniku za jejího stálého pokřiku: „Ničemu nevěřím!“

Za povšimnutí rovněž stojí oblečení dnešních Číňanů, jak je můžete vidět na mnoha fotografiích. Žádné modré uniformy, jak byl čekal čtenář Protilidových novin, Mladé fronty apod. propagandistických plátků. Oblečení Číňanů je zcela stejné jako oblečení lidí v kterémkoliv západoevropském městě. I když je stále patrný rozdíl mezi oblečením lidí z měst a venkova.

Lidé jsou velmi milí a přátelští. Jistou výjimku představují prodavačky v některých nákupních centrech, které vás neváhají chytat za ruce a vnucovat vám své zboží. Žádné nebezpečí vám ovšem nehrozí, ani když se večer odvážíte do starých uliček chudinských čtvrtí. Některé z nich jsou vidět i na připojených fotografiích.

Pokud potkáte mladší Číňany, rádi se s vámi dají do řeči, třeba jen proto, aby vyzkoušeli svou angličtinu. Osobně mne zaujala servírka v jídelně jedné továrny, která při obsluhování tancovala mezi stoly a zpívala si (fotografie č. 0567). Když jsem ji fotil, bohužel mrkla, takže má na fotografii zavřené oči.

Několik fotografií zachycuje čínskou historii (č. 0258 a 0270 Chrám nebes, 0630 klasická zahrada atd.). Jak na uměleckých dílech minulosti, tak na čínské přítomnosti je patrný pozoruhodný smysl pro detail a harmonii protikladných prvků. Nápis na tabuli (fotografie č. 0433) odkazuje na toto sepětí čínské minulosti a přítomnosti : „Sláva a bohatství staré civilizace vytvářejí zázraky moderní prosperity.“

Viděl jsem v kavárně ještě jeden charakteristický plakát, který jsem si bohužel zapomněl vyfotit. Byl na něm nápis: „Studuj tvrdě!“

Ve všech městech zarazí návštěvníka z Evropy neuvěřitelná čistota. Žádný papírek, odpadky či grafity, nic. Při setkání s mladým manželským párem z Holandska to byla první věc, o které jsme spolu mluvili. Druhou neuvěřitelnou věcí je čínské řidičské umění. Otočit se na křižovatce do protisměru a podobné „hrůzy“ jsou zcela běžné. Dopravní nehody jsou naproti tomu vidět velmi vzácně. Pomačkaná či odřená auta vůbec ne.

Problémem zůstává úroveň hygieny na veřejných záchodcích a toaletách v restauracích. Oficiální deník China Daily (4.7. 2008) věnoval tomuto problému článek na titulní stránce. Naproti tomu v hotelích je západoevropská úroveň.

Manažeři hotelů, stejně jako řidiči autobusů milují klimatizaci, která je ostatně ve všech veřejných budovách. Při příchodu do nich tak máte někdy pocit, že vás hodili do ledové vody.

Zajímavou informací je, že vojenská služba je nepovinná. Avšak služba v ní je chápána jako velká čest pro rodinu. Mladí muži se proto snaží, aby k výkonu vojenské služby byli přijati.

Zvláštní otázkou je smlouvání. U malých stánků, ať již na ulici či v obchodních domech se předpokládá. U pouličních prodavačů můžete koupit až za desetinu (!) původní ceny. Také se můžete dozvědět, že cenovky neudávají cenu pro vás, ale jen pro Američany.

Naproti tomu ve značkových prodejnách, v prodejnách obrazů a v čajovnách, kde se prodávají i čajové servisy a hrníčky na pití čaje z kvalitní čínské keramiky, je pokus o smlouvání považován spíše za projev barbarství. Což ovšem nevylučuje nějakou tu drobnou slevu. Pokud projevíte zájem o koupi a současně váháte, tak vám ji prodavač nabídne sám. Je to ale jen výraz drobné pozornosti.

Zvláštní kapitolou jsou ženy a dívky ve městech. Na návštěvníka působí velmi sebevědomým dojmem, jsou zcela emancipované, energické a veselé. Což je patrné i z připojeného videa.

Na architektonickém a urbanistickém řešení moderních čínských měst (s výjimkou Šanghaje) je pozoruhodné množství zeleně. Ulice široké desítky metrů umožňují, aby po krajích několika proudových silnic (až osmi) i v jejich středu byly vysázeny květiny a stromy. U těch největších z nich je uprostřed ulice vysázen park, v němž se obyvatelé procházejí, hrají karty a tráví svůj volný čas. Široké pásy stromů jsou vysázeny i kolem celého Pekingu a podél intenzívně budovaných dálnic po celé Číně.

V pekingském Behai parku, v parku kolem středověkých pevnostních zdí v Xianu a na nábřeží řeky Huangpu v Šanghaji můžete zvláště večer potkat množství lidí, kteří se věnují nějaké společné aktivitě. Cvičí, individuálně i kolektivně, provozují společný zpěv či se jen tak procházejí. Lehce se vám může stát, že k tomuto společnému cvičení budete přizváni. Nejčastěji gesty rukou. Střední a starší generace běžných Číňanů mluví jen čínsky. Je ovšem třeba mít na paměti, že Číňané jsou podle mých zkušeností velmi fyzicky obratní a zdatní. Co v jejich podání vypadá snadno a lehce, může být pro usedlého Evropana značně namáhavou záležitostí.

Moderní domy, které již v Pekingu převažují, zaujmou svou mohutností. Především obytné komplexy mají nejméně 20 poschodí, administrativní budovy a hotely více. Každý blok obytných domů se svým vzhledem odlišuje od ostatních.

U starších paneláků mně zaujala klimatizace, která je viditelná na stěnách domů a zařízení na sluneční ohřev vody, které je možné zahlédnout na jejich střechách.

Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

obr. 0682

Číňanky jsou hezké holky

obr. 0683

obr. 0596

obr. 0460

obr. 0471

obr. 0258

obr. 0456

obr. 0158

Šanghaj

obr. 0533

obr. 0291

obr. 0339

obr. 0535

Prvních 33 fotografií bylo pořízeno v Pekingu. Na první je ukázka současné výstavby, na následujících čtyřech pak jeden z Hutongů a vnitřek bytu v této čtvrti, ilustrující starou Čínu.

obr. 0011

obr. 0297

obr. 0505

obr. 0472

obr. 0604

Pozoruhodné je, že přes značný počet osobních automobilů nevznikají dopravní zácpy. A to zde v současné době jezdí asi 3 miliony aut. V celé Číně bylo v roce 2005 asi 12 mil. osobních aut. Můžeme si rovněž povšimnout, že všechna auta jsou nová (podle Rampiniho byl jejich prodej povolen až v r. 1994) a podle mého odhadu patří do střední a vyšší třídy. Převažují auta zahraničních automobilek, ale významnou část představují i výrobky čínských. Všiml jsem si rovněž asi čtyř různých čínských výrobců autobusů.

obr. 0097

obr. 0221

obr. 0241

obr. 0272

obr. 0204

obr. 0493

obr. 0336

Octávie v Šanghaji

obr. 0516

obr. 0213

obr. 0051

Na náměstí Tchien – an- men stále visí portrét Maa.

obr. 0171

obr. 0325

Na fot. č. 0284 – 0297 je vidět krajina mezi Pekingem a Xianem – asi 1000 km. Její zeleň je dána nejen intenzívním zemědělstvím a stejně intenzívním zalesňovacím programem, ale patrně právě onou vysokou vlhkostí. K všeobecnému překvapení jsme na polích viděli pracovat jen osamělé jedince.
Vesnice a venkovská města jsou podstatně zaostalejší. Do jisté míry připomínají situaci u nás někdy na počátku 60.tých letech.

obr. 0284

obr. 0162

obr. 0685

obr. 0211

obr. 0455

obr. 0536

Večerní korzo v Šanghaji

obr. 0711

obr. 0240

obr. 0573

obr. 0534

obr. 0356

obr. 0507

obr. 0440

obr. 0198

obr. 0355

obr. 0305

obr. 0592

obr. 0295

obr. 0212

obr. 0270

obr. 0238

obr. 0276

obr. 0681

obr. 0101

obr. 0364

obr. 0437

obr. 0582

obr. 0346

obr. 0506

obr. 0500

Magnetický rychlovlak ze Šanghaje na letiště. Večer jede „jen“ 300 km/hod., přes den 400

obr. 0724

Maoistické čepice jako suvenýr pro turisty - tento fakt má podle mého názoru značnou vypovídací hodnotu.

obr. 0112

Letiště v Šanghaji

obr. 0729

obr. 0042

Šanghaj

obr. 0488

obr. 0511

obr. 0199

Setkání z předcházející dnů na dálnici – míjí nás čínské venkovanky, jimž jsme zřejmě velmi sympatičtí – zdravili nás a mávali na nás

obr. 0880

obr. 0461

obr. 0508

Pozoruhodně ukázněná fronta čekajících na vlak.

obr. 0443

obr. 0034

obr. 0537

obr. 0350

obr. 0572

Bezdomovec

obr. 0665

Cesta ze Xianu do Šanghaje, což je přibližně 1500 km

obr. 0451

obr. 0352

Historické Su-čou s typickými vodními kanály

obr. 0660

obr. 0630

obr. 0576

Nové rodinné domky pro bohaté Číňany- nikoliv ovšem pro skutečné zbohatlíky

obr. 0655

obr. 0473

Ulice v novém Su-čou

obr. 0613

obr. 0454

obr. 0273

obr. 0218

výzdoba v tzv. Dlouhé chodbě v letním paláci čínských císařů.
Pro celou tuto oblast – od Pekingu až po Šanghaj - je typická vysoká vlhkost vzduchu až 80%. Proto je mnoho fotografií zastřených. Smog, často zmiňovaný v souvislosti s Pekingem, není smyslově zjistitelný. Žádný zápach, ani palčivost není cítit. Vlhkost, a poměrně časté přeháňky ovšem ano. Zvláště při výstupu na čínskou zeď je tato vlhkost poměrně nepříjemná, především pokud se spojí s teplotou kolem 36 až 38 stupňů. Snesitelné je to především díky stále vanoucím větrům.

obr. 0197

Dopravní vytížení řeky Huangpu spojené s velkým kanálem vedoucím ze Su-čou a Šanghaje až do Pekingu – vysvětlení, proč na čínských dálnicích prakticky nejsou kamiony. Řady nákladních lodí nemají ani začátek, ani konec

obr. 0701

Ta stejná ulička na druhé straně mostu pro běžné Číňany

obr. 0679

obr. 0438

obr. 0457

obr. 0489

Dopravní infrastruktura mezi Šanghají a Su-čou, ulice v moderním Su- čou.

obr. 0609

obr. 0208

obr. 0111

Moderní dopravní síť mezi Šanghají a provinčním městem Su-čou (v anglickém přepisu Suzhou). Tato síť se dále rozvíjí, budují se další pruhy dálnic, a plánuje se výstavba vysokorychlostní železnice (pravděpodobně systému maglev – jezdící na magnetickém „polštáři“) spojující největší čínská města.

obr. 0684

obr. 0433

obr. 0661

Hlavní nákupní třída v Šanghaji

obr. 0494

obr. 0287

Podél obou stran dálnice ze Šanghaje do Su-čou, což je přibližně 100 km, stojí či právě jsou stavěny moderní továrny

obr. 0611

obr. 0400

obr. 0728

obr. 0337

obr. 0618

obr. 0567

Fronta před mauzoleem Maa. Zdá se, že za tímto účelem sem přijíždějí zájezdy z venkova. Venkované se odlišují chudším a méně moderním, méně barevným oblečením.