Nacismus nebo komunismus?

Vyšlo: TVAR, č. 21, 1998. s. 7.

Ve Tvaru č. 18 publikoval Jaromír Hořec zajímavý a potřebný text o postavení a roli tisku v krátkém období po skončení světové války do nástupu komunistické totality. Zdá se mi, že je naprosto nezbytné diskutovat o této a následující době, a to z důvodů našeho vlastního morálního zdraví. Přitom se však musíme vyvarovat přílišných zjednodušení a černobílého vidění, abychom (pokud je to vůbec v lidských silách) nenahrazovali jednu dogmatickou ideologii druhou.

To se však bohužel někdy stává, a to zejména při srovnávání nacismu a komunismu. Karel Kosík ve svých Předpotopních úvahách (Torst 1997) upozorňuje na snahu o ideologickou revizi spočívající v re1ativizaci nacistického zla, které údajně nebylo tak hrozné jako komunistické (Václav Havel v Hovorech z Lán, citováno dle Kosíka). Něco podobného se podařilo i Jaromíru Hořcovi. Na závěr svého článku se zmiňuje o plánech moskevského komunistického centra na vojenské ovládnutí Evropy, jejichž částí bylo obětování Československa a NDR jako první linie jaderné války. Zatímco Hitler nás chtěl pouze odsunout, Stalin se podle Hořce starostmi s evakuací nezabýval a byl připraven" tragický osud země i jejích národů dovést do konce a "vyřešit" jej (...) naprostou likvidací".

Předpokládejme, že vše bylo tak, jak je v článku uvedeno. Znamená to snad, že Hitler a nacisté byli humánnější než Stalin a bolševici? Na podporu podobné relativizace se často uvádějí počty obětí jednoho či druhého systému. Avšak jestliže v Sovětském svazu zahynulo či bylo přímo zavražděno více lidí, než kolik jich dokázali zabít nacisté, opravdu to nemůžeme Hitlerovi a jeho pomahačům "vyčítat". "Dě1ali, co mohli", aby číslo jejich obětí bylo co nejvyšší. A tak ve vypjatých vojenských situacích byly železnice "zatěžovány" nevojenským úkolem, tj. dopravou transportů do koncentračních táborů. Průmyslová technologie vraždění v nacistických továrnách na smrt běžela na hranicích své výkonnosti a někdy i za nimi, takže - omlouvám se za hrůzný detail, ale jsme povinni vědět, o čem mluvíme - docházelo k hromadění mrtvol, které spalovací pece nestačily proměnit v dým a popel (c. Lanzmann). To, že obětí nebylo více, bylo způsobeno několika faktory: 1) krátkostí času. Od r. 1933 do r. 1945 uplynulo jen 121et, a to ještěbyla nacistická vraždící mašinerie zatěžována válkou; 2) rozsahem ovládaného území a počtem tam žijících obyvatel. Nacistický teror neměl, alespoň z počátku, takový prostor k rozmachu jako bolševický; 3) na konci války, podle některých od r. 1944, byl zmírněn teror i v Osvětimi, a to ze zcela prozaického důvodu nedostatku pracovních sil pro nacistické válečné úsilí. Tohle zaváhání pak bylo zoufale doháněno při likvidaci táborů a zahlazování stop (kromě jiného ony známé pochody smrti).

Nemohu a nechci přijímat nacistické rozlišování lidí podle toho, ke které' etnické skupině patří. Ale Hitlerova slova o Slovanech jako budoucích otrocích, kteří mají být naučeni úctě ke svým pánům terorem, při němž bude "zabit každý, kdo se na nás jen křivě podívá", byla důsledně naplňována nejen v nesčetných vyhlazených vesnicích v SSSR, ale také například při povstání ve Varšavě, kde akce SS byly i na ně "výjimečné svou krutostí". "Ranění vzbouřenci byli poléváni benzinem a zaživa upalováni... Nemocnice byly podpáleny i se zdravotním personálem a pacienty. Po dobytí (.,.) městské čtvrti 11. srpna následoval masakr 40 000 lidí." (A. Bullock) Může tohle snad omluvit to, že na Stalinův příkaz nebyla povstalcům poskytnuta žádná pomoc?

Jestliže proti sobě bojují dva vražedné systémy, musí to nutně znamenat, že jeden je lepší než druhý? Nevidíme v takovémto způsobu uvažování opět zhoubné působení dichotomického myšlení, v němž ze dvou protikladů musí být jeden nutně dobrý a druhý stejně nutně zlý (viz článek Kam to jdeme? ve Tvaru č. 2/1998)?

Věřím, že podobné relativizace nacistického zla jsou jen výsledkem jisté a dočasné ,,intelektuální mdloby". A však měli bychom si být vědomi toho, že hrůza plynových komor, miliony mrtvých v koncentračních táborech samy o sobě nic neznamenají a nezaručují. Především nezaručují, že se něco takového nemůže opakovat. O to můžeme usilovat jen my, žijící lidé, a jen tehdy, když na tyto hrůzy nezapomeneme, neboť ,,kdo zapomene, ten je odsouzen k opakování", a především když se budeme snažit nalézt a odstranit kořeny, z nichž toto vše vyrostlo. Dne 9. srpna 1998-pobodal skinhead v Praze člověka, který v reakci na nacistická a protižidovská hesla, která tento skinhead a jeho tři kumpáni vykřikovali, prohlásil, že je také Žid. Druhou, a snad vážnější částí příběhu je lhostejnost (nebo zbabělost) ostatních lidí kolem, kteří nejen že osobně nezasáhli již proti onomu vyvolávání, ale ani nezavolali policii. Podobný případ se před časem udál v jedné brněnské tramvaji.

Je možné se dojímat nad Oskarem Schindlerem a zatracovat Jiřího Pelikána?


Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář