Násilím proti radaru

Vyšlo: www.blisty.cz ze dne 18.6. 2008

Kolegové Hrubec (Literární noviny č. 21 dostupné ZDE ) a Bednář (Ltn č. 24 dostupné ZDE ) zahájili debatu o roli násilí v demokratické společnosti. Zdá se mi však, že v dosud proběhlé diskusi došlo ke spojení nejméně tří otázek, které by měly být pojednávány odděleně.

Jednak je to samotný akt hladovky proti radaru, dále je to otázka přípustnosti či nepřípustnosti použití donucovacích metod, jako je hladovka, demonstrace, stávka apod. v demokratické společnosti a nakonec spor o právo občanů rozhodovat konkrétní politické otázky přímo prostřednictvím referenda. Nyní se chci zaměřit jen na dvě poslední. K té první jsem se v jisté souvislosti již vyjádřil jinde*.

Podle Miloslava Bednáře má demokraticky zvolená vláda právo „jednat svobodně podle svého svědomí“. Dodává k tomu ovšem, že toto jednání má být ve prospěch občanů. Přičemž má „svobodnou vůli“ k tomu, aby „jednala podle svého úsudku“ a zde přichází klíčový výrok: nikoli jako převodová páka veřejného mínění. Podle kolegy Bednáře jen vláda samotná, nikoliv ovšem její voliči, resp. občané tohoto státu, je schopna posoudit, co je v náš prospěch.

Jestliže nejsme my, občané sami schopni poznat, co je pro nás dobré a co zlé, jak potom můžeme odpovědně volit svou vládu? Pokud by chtěl být M. Bednář logicky konzistentní, musel by duchu svého postoje žádat zrušení voleb a demokracie vůbec. A musel by jít ještě dále.

Výrok, že někdo jiný ví lépe než my sami, co je pro nás dobré, označil z velmi dobrých důvodů již před více lety K. R. Popper za první větu totality. Podstatou demokracie není podle něj uskutečňování nějakého dobra, ale možnost, kterou dává občanům, vyměnit vládu, která jim již nevyhovuje, a to bez nutnosti revoluce.

Můžeme se dívat na demokracii jako na historicky vzniklou a stále se vyvíjející formu správy našich společných záležitostí nebo jako na určitý ideál, politickou formu, v níž jedině je zaručena občanská svoboda. A ta je zaručena především proto, že občané si v ní vládnou sami. A to třebas, z technických důvodů, zastupováni v konkrétních rozhodnutích svými volenými zástupci. Podstatou demokratického delegování pravomoci je, že občané se v tomto procesu svých práv nezříkají, jen dočasně pověřují jejich výkonem své zástupce. Právo těchto zástupců (poslanců či vlády) rozhodovat je pak odvozeno od tohoto pověření. V Čl.2 odst. 1) Ústavy České republiky je tato skutečnost vyjádřena slovy „lid je zdrojem veškeré státní moci“.

V zastupitelské demokracii však dochází k odcizení této moci od jejího jediného právoplatného držitele ,občanů, a jejímu uchvácení politickými stranami. Tak mohou vznikat vlády na základě koalic stran, které by jako takové ve volbách nikdy nezvítězily. A co více, je možné, aby moc získala vláda, která ji má na základě podpory poslanců zvolených za strany momentálně opoziční. Smysl voleb je tímto zcela popřen. Politikové zcizují moc, jim ve volbách občany jen dočasně propůjčenou, a používají ji proti zájmům občanů samotných. Takto je diskreditována ne jen jedna či druhá politická strana, ale sama podstata demokracie. Naše Ústava umožňuje tento stav proto, že sama vznikla v historickém procesu, v němž jsme přecházeli od totalitního režimu k režimu demokratičtějšímu. Rozpory tohoto přechodného období jsou pak i rozpory Ústavy samotné, a to především v těch pasážích, v nichž upravuje postavení poslance jako fakticky nezávislé a autokraticky vládnoucí osoby. Na podstatě těchto feudálních přežitků, v ní obsažených, nic nemohou změnit ani volby, probíhající jednou za čtyři roky. Především se však na její podstatě projevil fakt, že byla občanům nadiktována shora, přičemž si mocenské elity, v duchu starého elitářství, chtěly v jejích článcích pojistit své nadřazené postavení. A to se jim podařilo za pasivního přihlížení veřejnosti.

Samotná Ústava v sobě tedy obsahuje princip zcizení, tj. krádeže moci z rukou jejího právoplatného vlastníka, tj. občanů, a to mocenskými elitami. Tato zcizená moc je pak obrácena proti jejím původním držitelům samotným, jako právo vlády a poslanců rozhodovat bez ohledu, a dokonce i proti vůli a přání občanů. Vláda většiny se tak převrací a stává se faktickou vládou nepatrné menšiny národa nad jeho většinovým „zbytkem“. Tato vláda pak vládne, uplatňuje svoji moc, proti nám, občanům samotným. Nutí nás, s použitím mocenských prostředků, abychom přijali a podrobili se jejím rozhodnutím.

Takto pervertovaná demokracie je tedy založena na zneužití moci, na uplatnění násilí vládou proti občanům. Občané pak mají právo, a dokonce i morální povinnost, postavit se takové vládě a takovému systému, a to za cenu použití násilných forem obrany svých práv a své svobody. A to bez ohledu na to, kterou stranu volili, souhlasí-li s radarem či ne. Zde jde o princip naší svobody, o naše právo rozhodovat sami o sobě.

Všichni občané, kteří si váží sami sebe a své důstojnosti, by proto měli požadovat zavedení prvků přímé demokracie, a to včetně institutu obecného referenda, které jediné jsou schopny zvrátit tuto mocenskou nerovnováhu mezi občany a politickými stranami a skutečně navrátit vládu věcí našich do našich vlastních rukou.

Bude-li pro dosažení tohoto cíle nutné použít i násilné prostředky, jako jsou demonstrace, stávky apod., neváhejme je použít. Svoboda za to stojí.

*P.S. Před závorku jsem tedy vytkl diskusi o samotné povaze onoho hladovění, na něž a jeho skutečné motivy hledím s velkou nedůvěrou, jejíž důvody jsem již objasnil v textu „Ne základnám – promarněná šance“, viz ZDE .

P.P. S. Tento text odmítly Literární noviny otisknout. Opakovaná zkušenost ukazuje, že nejpravděpodobnější příčinou je elitářství redaktorů, kvůli němuž opakovaně odmítli či svévolně vyškrtli z dřívějších textů všechny zmínky o přímé demokracii.


Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář