Světová krize a naše volby

Vyšlo: 21.10 2008 ZDE

Výsledky krajských voleb a voleb do Senátu představují výraznou prohru stran vládní koalice. Soustavné ignorování názorů veřejnosti, spíše pohrdání občany, které předvádí především ODS následována Stranou zelených a KDU-ČSL, se jim nyní vrátilo v podobě rozhodného odmítnutí ze strany voličů. Přesvědčení politiků, že občané jsem jen snadno manipulovatelnou masou dostalo těžkou ránu.

Není žádným tajemstvím, že tématem voleb nebyla krajská politika, ale politika celostátní. Vládním stranám se především vymstila snaha o zrušení sociálního státu, jaké představuje například úsilí o demontáž solidárního zdravotnictví a o zavedení školného v politice domácí. V zahraniční politice pak byla potrestána jejich nekritická podpora agresivní zahraniční politice USA sahající od přímé vojenské účasti na jejich imperiálních dobrodružstvích až po snahu umístit na našem území americkou vojenskou základnu s radarem, a to přes nesouhlas rozhodující části veřejnosti.

Nezanedbatelnou roli v rozhodování voličů sehrála velmi pravděpodobně i současná světová ekonomická krize, která sice s jistým zpožděním, ale nezadržitelně zasahuje i naši zemi. Iluze o trhu bez přívlastků byly definitivně vyvráceny samotnou realitou kapitalistické ekonomiky, a dokonce i vláda USA ve snaze zbránit úplnému ekonomickému zhroucení v podstatě zestátňuje dosud soukromé banky a investiční společnosti.

Jednoduché recepty na všeobecný blahobyt, který přinese neregulovaný trh, zkrachovaly. A s nimi zkrachovaly i ty politické strany, jež o tuto verzi neoliberální ekonomie opírají své programy. Pád světového finančního systému do krize, již nyní následovaný pádem – krachy výrobních podniků, vyvrací ještě jednu iluzi. Prospěch vlastnických elit a prospěch neprivilegované zaměstnanecké veřejnosti, nejsou totožné. Spíše se nacházejí ve vzájemně antagonistických vztazích. Nejen bývalý ředitel zkrachované Lehman Brothers dostal za osm let svého působení v čele této firmy odměnu ve výši přibližně 5,5 miliardy korun (!!!), ale podobně jsou na tom vrcholoví manažeři i dalších bank a ostatních kapitalistických firem. Ti dokáží odčerpat část majetku firmy do vlastních kapes i tehdy, když žádného zisku nedosahuje. Ztráty, jak vidíme v současnosti ve všech vyspělých kapitalistických státech, pak hradí zaměstnanci prostřednictvím svých daní. Jejich výnos je použit pro státní podporu krachujících ekonomických subjektů. Zisk je tak privatizován a ztráty socializovány.

Klasická zásada odměňování podle zásluh v kapitalismu neplatí. Na scénu se znovu vrací Karel Marx se svým odhalení faktu, že smyslem soukromého vlastnictví není odměna úměrná pracovnímu podílu vlastníka na fungování firmy, ale zisk podstatně vyšší. Vyšší díky tomu, že vlastník má moc rozhodovat sám o svém příjmu i příjmu svých zaměstnanců, kteří se mu pod hrozbou ztráty zaměstnání musí podřídit.

I tento, v naší zemi dosud ne zcela známý jev, resp. jev zapomenutý, tj. nezaměstnanost, se nyní stává každodenní realitou rostoucího počtu zaměstnanců.

Protikladnost sociálních zájmů se vlivem tohoto vývoje stává opět zřejmou i běžným občanům a přispívá k politické polarizaci společnosti.

V této situaci voliči vhodili do schránek především protestní hlasy, které lze jen velmi podmíněně počítat za hlasy pro nepříliš výraznou a stále lavírující ČSSD. Pokud v následujícím kole vyjednávání krajských koalic své voliče zradí a uzavře dohody s ODS, bude to mít katastrofální důsledky nejen pro ni, ale pro celý demokratický systém v našem státě. Smysl voleb, již tak dost zpochybněný politickým přeběhlictvím některých poslanců, by se pro velkou část občanů zcela vytratil.

Ovšem již v tom, co bylo napsáno výše, je možno spatřovat příznaky hluboké krize zastupitelského systému. Volič, jehož vůle by měla být rozhodující a pro politiky závazná, je jen jeden den po volbách odkázán do role pasivního diváka s napětím očekávajícího, k čemu ten jeho hlas nakonec bude, co s ním politici, zcela mimo jeho kontrolu, nakonec provedou.

Toto poučení nám dávají krajské volby ještě z jednoho úhlu pohledu. Během svého dosavadního působení prosazovala vláda řadu změn proti vůli většiny občanů. A jak jsem napsal, nyní dostala účet. Ale jak je v demokratickém státě vůbec možné, aby vláda a poslanci občany nezastupovali, ale vládli jim jako v nějakém aristokraticko- feudálním systému? Je toto tedy vůbec demokracie, tj. politický systém, v němž si vládnou občané, třebas prostřednictvím svých zástupců? A nebo žijeme ve zcela jiném systému, za demokracii se jen vydávajícím?

Právě v kontextu rozvíjející se světové krize bychom si měli tyto otázky klást zvláště naléhavě. Na našich odpovědích a z nich vyplývajícího našeho (!) praktického jednání bude záležet, jestli budou politikové hledat taková řešení, která přinesou prospěch všem občanům, nebo taková, která budou výhodná jen pro „horních deset tisíc“.

Můžeme v tom ale něco skutečně udělat? Ano, taková možnost kupodivu existuje a má za sebou dlouhou a úspěšnou praxi svého fungování.

V demokracii nesmí být politikové nadřazeni občanům, neboť, jak věděl již klasický myslitel politického liberalismu Acton, každá moc korumpuje. Můžeme čekat, jak se získaným mandátem naloží ČSSD. Takto jsme čekali již mnohokrát a většinou jsme byli podvedeni. Exemplárním příkladem z poslední doby je Strana Zelených, ale i samotná existence této vlády, založená na podvodu voličů v podobě zrady voličské vůle několika poslanci za ČSSD. Ale můžeme také usilovat o to, abychom měli pravomoc odvolat politiky nehodné naší důvěry, a to kdykoliv. Můžeme usilovat o to, abychom důležité otázky, které se snaží arogantní vláda prosadit proti vůli většiny občanů, mohli rozhodnout přímo my sami prostřednictvím svého hlasování v referendu.

To, co tato země naléhavě potřebuje, nemá-li v ní být demokracie zcela zdiskreditována, jsou nástroje demokracie přímé. Tím mám na mysli především právo občanů iniciovat referendum o všech politických otázkách, a to od úrovně obce (kde v jisté okleštěné podobě toto právo již máme), přes úroveň kraje až po stát jako celek. Důležité ovšem je, aby se tyto nástroje uplatňovaly nejen při správě této země, ale i uvnitř politických stran, při jejich vlastním řízení.

Pak bychom nemuseli např. s radarem čekat, jaké politické kšefty spolu poslanci dohodnou, ale mohli bychom o jeho osudu rozhodnout přímo my sami a hned. Otázkou pouze zůstává, nakolik již naše sebeúcta dosáhla té úrovně, abychom nikomu nedovolili rozhodovat o nás a proti nám.


Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář