Svoboda je nejvyšší hodnotou
Přímá demokracie v postkomunistické zemi

Sotva lidé v bývalém Československu získali po pádu komunistické diktatury trochu svobody, již jim byla zase omezována. Noví, často ovšem spíše staronoví mocipáni se dychtivě chápali moci s ní spojených nesčetných výhod. Jen co se milióny lidí, demonstrující na náměstích a v ulicích svůj odpor k nemravnosti komunismu, rozešli domů, dozvídali se z úst nových politiků, že jsou jen lůza, která nemá do správy jejich vlastního státu co mluvit.

Toto je bohužel citát jednoho z bývalých disidentů a jen nám ilustruje, jak hluboce jsou v myšlení tak zvaných elit českého národa zakořeněny myšlenky elitářství a pohrdání občany. A není se co divit. Masarykova první republika trvala příliš krátce na to, aby dokázala překonat z Rakousko-Uherské monarchie osvojené návyky lokajství. Mnohem dříve, než mohlo uběhnout oněch Masarykem požadovaných 50 let, jsme opět upadli do otroctví a naše existence byla vystavena smrtelnému nebezpečí nacistické okupace. Avšak její zhoubný vliv neskončil s porážkou nacistických zločinců. Jen díky jejich zločinné válce mohly do Evropy proniknout sovětské armády a být zde dokonce vítány jako armády přinášející svobodu. Ve skutečnosti přinášely jen velkoruský nacionalismus a tradiční carský imperialismus. Tato velkoruská říše, maskující se za fráze o lidské svobodě a solidaritě, slibující ocenění tvořivé práce a příchod šťastné budoucnosti, se pak pro nás stala na dlouhou, příliš dlouhou dobu naší životní realitou.

Legionáři byli zapomenuti, letci a vůbec vojáci západních armád byli zavíráni do vězení a nesmělo se o nich mluvit. Vzpomínám si, že jsem se ve škole nikdy neučil o našem prvním prezidentovi, ale vždy jen o „Velké říjnové revoluci“, díky níž vznikl náš stát. Toto je tragédie malého národa uprostřed Evropy, přes nějž se valí okupační armády jedna za druhou.

Může se pak někdo divit, že jsme vážně nemocní? Že většina občanů neví, co je to vlastně demokracie a že slova jako svoboda, solidarita, sebeúcta a hrdost pro ně ztratila význam? Divit se můžeme jen tomu, že morální zkáza není ještě vážnější.

Ve skutečnosti je tomu nejspíše tak, že nejvíce postiženy jsou právě ony tzv. politické elity, které předvádějí své další trapné divadlo při volbě prezidenta. Stranické, a dokonce jen úzce skupinové zájmy frakcí uvnitř jednotlivých politických stran, jsou pro ně mnohem významnější než prospěch a zájem tohoto státu.

Má zkušenost s aktivitou občanů na lokální úrovni ukazuje, že oni jsou těmi, kdož stojí nesrovnatelně výše než poslanci parlamentu a ctihodní senátoři, kteří jsou tak pyšní na své postavení. Nikoliv občané politiky, ale hašteřiví a sobečtí politikové musí být velmi drsně vychováni občany. To naši „zastupitelé“ potřebují od občanů lekce o demokracii. Oni totiž ještě nepochopili, že moc, jim ve volbách svěřená, není k tomu, aby si co nejvíce nakradli, ale k tomu, aby sloužili občanům, kteří jim tuto moc jen dočasně svěřili do správy. A právě toto je přechod od carské gubernie k demokratické společnosti svobodných a rovnoprávných občanů.

Česká republika potřebuje velice silné zdroje, aby dohnala tragické zpoždění, která máme za ostatním světem. Není jiný zdroj, než jsou právě naši občané, než jsme my sami. Jen je nutné vybojovat prostor pro jeho plný rozvoj. Již jsme v minulosti mnohokrát dokázali, jakých překvapivých výkonů jsme schopni. Mnozí z těch, kteří nás nyní poučují a chtějí nám vystavovat morální účty za minulost, aniž by ovšem zúčtovali s vlastní nacistickou minulostí, se ve skutečnosti bojí naší konkurence.

Jak to však dokázat, jak omezit korupci, svévoli politiků a úředníků? Ukazuje se, že dosavadní systém zastupitelské demokracie na to nestačí. Nejen to! On přestal být i tou zastupitelskou demokracií. Jak ukazují současné výzkumy, politici ve vedení stran uskutečňují často záměry, se kterými i v jejich vlastní straně souhlasí sotva 5% členů!

Členství v nějaké straně či hlasování ve volbách pro tu či onu stranu pak ovšem vůbec neznamená, že lidé skutečně souhlasí s programem této strany, ale spíše je založeno na charismatických vlastnostech vůdce, na síle a moci, které je strana schopna vyzařovat a k níž se slabší povahy přimykají, aby zde našly ochranu tak, jak tomu byly dosud zvyklé. Pro méně emocionální jsou pak strany výtahy k moci a spolkem spolčenců, kteří si vzájemně garantují možnost žít na úkor tohoto státu a jeho občanů.

Současný český politický systém je možné charakterizovat tímto postojem politiků: „Vy jste si nás zvolili, vy nás platíte, a my si s vámi můžeme dělat, co se nám zlíbí!“

Jestliže však občané mají právo volit svou politickou reprezentaci, tedy dočasně svěřovat právo rozhodovat na základě studia komplexních volebních programů, jak říká teorie zastupitelské demokracie, proč by nemohli rozhodovat přímo sami? Jestliže jsem schopen zvolit politickou stranu na základě její koncepce zahraniční politiky, úvěrové a investiční politiky a mnoha dalších, proč bych si sám, společně se svými sousedy nemohl rozhodnout, že tu drůbežárnu za domem nechci? Stále budeme věřit tomu, že nejsme schopni posoudit, jestli je náš starosta správný chlap a nebo lump, kterého jsme měli již dávno odvolat?

Celý princip zastupitelství je zde jen proto, aby se ulehčilo milionům občanů a nikoliv proto, že jsme tupou masou, které musí vládnout osvícený monarcha.

Politici, naši zastupitelé, nemohou mít jiná práva než ta, která jsme jim ve volbách dočasně svěřili. A právě tito politici potřebují nad sebou velmi přísnou kontrolu ze strany občanů, jejich zaměstnavatelů a šéfů.

Politici, k tomu aby se stali demokratickými politiky, potřebují být postaveni pod stálou a přísnou kontrolu ze strany občanů. Jedinou cestou jak toho dosáhnout je cesta přímé demokracie!

Přímá demokracie je ovšem určitá zkratka. Nejde o zrušení zastupitelského systému. Jde přinejmenším o to, aby občané měli právo v politických otázkách přímo rozhodovat o všem, o čem sami usoudí, že o tom rozhodnout chtějí. Tomuto právu se říká právo na iniciativu a závazné referendum.

První návrh Československé ústavy, který byl připraven při vzniku republiky, byl inspirován Švýcarskou konfederací, a mnohé prvky přímé demokracie proto obsahoval. Politici jej však zamítli. Není již čas na jeho uskutečnění?


Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář