Tragedie českého politického systému

www.blisty.cz 6. 1. 2003

Vladimír Železný vzbudil značnou pozornost svým úspěšným kandidováním do senátu. „Ochrání jej politická imunita před případným policejním stíháním?“, ptali se mnozí komentátoři. Častější otázka ovšem směřovala k voličům. Jsou čeští voliči a občané vůbec schopni odpovědné a racionální volby? Není demokracie jen báchorkou pro „prostý lid“, přičemž ve skutečnosti musí vládnout osvícené a moudré politické elity, které s občany jen na oko hrají hru na demokracii? Vždyť volby jednou za čtyři roky nemohou ve skutečnosti být nástrojem pro prosazení občanské vůle! A to již proto ne, že celý proces mají v rukou stranické sekretariáty a straničtí pokladníci. „Ale to je jen dobře!“, praví k nám hlas shůry. Právě případ Vladimíra Železného ukazuje, že jakýkoliv průlom do tohoto systému, větší prosazení autentické vůle občanů, je jen změnou k horšímu. Diváci telenovel a hollywoodských akčních braků nemohou být autory moudrých politických rozhodnutí. Ve skutečnosti jsou snadno manipulovatelnou primitivní masou.

Z hlediska velké části politiků a některých redaktorů tzv. sdělovacích prostředků, tedy v této společnosti „spřízněné volbou sebe sama“ za elitu národa, se jeví jako nejlepší ten systém, v němž poslední a rozhodující slovo, rozuměj moc, mají právě oni.

A tak se nám ukazuje, že případ „Železný“ není pouze dočasnou záležitosti, ale že se v něm zjevují podstatnější rysy naší národní mentality i našeho politického systému. Jeho význam je tedy diagnostický a jako takový nezaniká s odezněním podzimní volební kampaně do senátu.

Chtěl bych toto tvrzení demonstrovat na jiném příkladu, v němž se nám ukáže, že se skutečně jedná o projevy hlubinné podstaty našeho státu.

Nejprve stručná fakta. Uvnitř brněnské městské zástavby se tyčí jeden z mnoha brněnských kopců porostlý smíšeným, tzv. Wilsonovým lesem. Kdysi dávno na něm byla vybudována malá, ale velice prudká sjezdová dráha, na níž se nějaký čas lyžovalo, a to převážně na umělé sjezdovce. Po roce 1989 se ukázalo, že provoz je příliš drahý, a tak přes různé pokusy o jeho oživení, je úzký průsek v lese již řadu let opuštěný. Les navštěvují jen občané z přilehlých čtvrtí, kteří jej využívají k procházkám a krmí zde veverky a ptáky. Ti mladší se pak soustřeďují na aktivity přiměřené jejich věku, k čemuž využívají lavičky, dosud zde místy rozestavěné. Přilehlé části Brna jsou charakterizovány zástavbou rodinných domků a malých vilek, což vše společně s lesem vytváří klidné prostředí atraktivních městských částí Žabovřesky a především Masarykovy čtvrti, v níž, jak již nyní přiznává, bydlí i autor těchto řádků.

Avšak každá relativní idylka má svůj začátek i konec. Na přírodou zvolna pohlcovanou sjezdovku padl podnikatelský zrak a uviděl netušené možnosti. Za asistence obecního zastupitelstva Žabovřesk, a to především pana starosty Kvapila (ODS) a místostarosty ing. Černého (KDU-ČSL), byla vypracována studie a začaly horečné přípravy na podstatné rozšíření stávajícího zařízení, prodloužení sjezdové dráhy o 150 metrů, zřízení vleku, restaurace a vyhlídkové věže, a to vše za nepatrných 57 miliónů a něco.

Idylka klidné čtvrti byla vystřídána idylkou podnikatelských zisků.

Avšak, vždy je nějaké avšak, našli se věční kverulanti mezi místními občany, k nimž se přidali „bůhví kým placení“ ekologičtí aktivisté kazící bohulibý záměr. Ing. Cetkovská a někteří další místní obyvatelé, k nimž autor těchto řádku nepatřil, založili „Občanské sdružení Masarykova čtvrt“ a začali dělat potíže. Jeden nezodpovědný člověk ukradl na obecním zastupitelstvu projekt, do té doby dobře utajený, a předal jej občanským aktivistům. Bohužel jej nebylo možno trestně stíhat, neboť podle jakýchsi zmatených zákonů o volném přístupu k informacím mají občané právo znát podobné záměry své radnice.

Zlovolní občanští aktivisté nemeškali a nechali si vypracovat několik expertíz, dokazujících technickou nerealizovatelnost projektu (v Brně je i v zimě docela teplo, což je pro sníh i ze sněžných děl, s nimiž se počítá, docela nepříjemná věc) a jeho více než pravděpodobnou ekonomickou ztrátovost.

Mezi občany se také šířily fámy o tom, že celý projekt sjezdovky je jen kamufláž pro dobře promyšlený převod oněch 57 milionů a něco do soukromých kapes.

Avšak nedosti na tom. Tito zlotřilí lidé nemeškali, zveřejnili záměry páně radních na svých nástěnkách a počali se sběrem podpisů proti výstavbě. Do 12.12 2002 jich shromáždili více než 3000. Tímto památným datem můžeme ukončit výčet faktů a přejít k záležitostem podstatnějším.

Onoho osudného dne, tj. 12.12. 2002, se konalo zasedání obecního zastupitelstva městské části Brno-Žabovřesky. Zastupitelé kdysi udělali chybu a připustili, aby na začátku jejich jednání byla vždy vyhrazena jedna hodina pro jednání s občany, v pohledu jiných pak s nekompetentním a nezodpovědnými jedinci manipulovaným davem.

Zde vstupuje na scénu i autor těchto řádků, který jako příznivec a propagátor přímé demokracie nemohl vynechat příležitost k pozorování práce oné elity národa, zosobněné ve zvolených politicích, jejichž rozhodování je vždy čistě racionální (stále ovšem nevím, co to je) a vždy ve prospěch obce.

První překvapení nás očekávalo hned při příchodu a zhmotnilo se v černých, zásahových uniformách připravené městské policie. Inu, je to vždy riziko, když se elita národa (obecní zastupitelstvo) setkává tváří v tvář s pouličním davem.

A chmurná očekávání páně starosty a místostarosty se měla naplnit hned na počátku jednání. Ale jak se říká, nepředbíhejme událostem.

První bodem jednání bylo okamžité zrušení oné prožluklé hodiny pro jednání s lůzou, pardon, občany. Opozice sice trochu zlobila a protestovala (Zelení, ČSSD, KSČM), ale sevřené řady vládnoucí koalice (ODS, US a KDU- ČSL) vystupovaly jako jeden muž, a to po celou dobu jednání.

Což znamená, že za ni mluvil jen starosta a místostarosta a ostatní obecní zastupitelé z tohoto bratrstva vždy beze slova a téměř jako jeden muž odhlasovávali jejich návrhy. „Téměř jako“ znamená, že vždy jeden z vládnoucí koalice se zdržel hlasování.

Občané a zástupci různých občanských iniciativ zde přítomných sice obtěžovali od počátku jednání svými připomínkami a dotazy, ale po odhlasování tohoto prvního bodu jednání, se strhla pravá vřava. Přítomní občané, kterých bylo podle novinářských odhadů asi 100, podle mého pak něco kolem 60, hlasitě protestovali a nedopřáli tak zastupitelstvu tolik potřebný „klid na jejich práci“.

Pan ing. Černý byl „okolnostmi nucen“ vyhlásit krátkou – desetiminutovou přestávku, během níž měla moudře již předem připravená policie vyklidit sál. Čekal jsem spolu s ostatními občany, novináři, redaktory rozhlasu a ČT, zjednání pořádku a zabránění rozvratným živlům v narušení důstojného průběhu jednání „zastupitelsko-demokratického orgánu“.

Avšak, toto slovo nás zde bude pronásledovat, tedy: Avšak prozíravé rozhodnutí pana místostarostynebylo naplněno! Snad dotíravá přítomnost novinářů, snad věkový průměr výtržníků, který se pohyboval mezi 40 až 50 lety, možná dokonce jejich hojné ověnčení akademickými tituly (pouliční lůza byla stále oslovována pane doktore, pane inženýre, pane docente apod.) zabránila jeho uskutečnění. Jelikož jsem nebyl vyveden za límec a nebyl jsem ztlučen pendrekem, mohl jsem sledovat následující a rovněž dramatický průběh událostí.

Po návratu do jednacího sálu, odhlasovalo obecní zastupitelstvo – vládnoucí koalice opět jako jeden muž a opět bez jakékoliv zdržující diskuse – že se tedy s námi na téma sjezdovky ve Wislonově lese bavit budou.

Starosta za blesků fotoaparátů přítomných novinářů převzal petici s oněmi 3000 podpisy. Jednání s občany však nemohlo být uskutečněno, neboť nikdo z přítomných zastupitelů nebyl dostatečně informován o celém projektu! (?)

I jeho velká ochota slíbit veřejně termín, kdy tedy bude připraven odpovídat na dotazy a diskutovat s občany, nemohla být téměř naplněna, neboť nevěděl, kde se zrovna nachází ředitelka kulturního domu, v němž jednání probíhalo a nemohl si s ní tudíž dohodnout termín příštího zasedání.

Snad vyšší moc tomu chtěla, že se opět po naprosto „zbytečném“ a „nekulturním“ nátlaku občanů zjistilo, že sedí vedle něj. A tak mohl pan starosta učinit veřejný slib, že toto jednání bude uskutečněno 24.1. 2003 v 16.00 v sále KD Rubín v Žabovřeskách. V posledních dnech se ale pan starosta začíná tvářit, že o žádném slibu neví a že tudíž žádné jednání nebude.

Jelikož se však naše „Hnutí za přímou demokracii“ připojilo ke koalici různých občanských sdružení (Hnutí DUHA- Přátelé Země ČR, Nesehnutí, Ekologický právní servis, Pracovní skupina pro lesní certifikaci FSC v ČR a především Občanské sdružení Masarykova čtvrt) můžeme i nadále zájemcům z řad čtenářů podávat informace o tomto zajímavém případu občanské „neposlušnosti“, a to přímo zevnitř dění.

Jako hlavní cíl našeho snažení vidíme osvětu mezi neuvědomělými občany. Její potřebnost ilustrovalo vystoupení staršího pána, asi sedmdesátiletého, který v diskusi na onom zasedání obecního zastupitelstva prohlásil do řad zastupitelů za ODS: „Já jsem vás volil, ale toto (sjezdovku) jste v programu neměli!“ Tím ovšem jen demonstroval naprosté nepochopení principů zastupitelské demokracie, které je bohužel značně rozšířeno. Někteří občané se zcela mylně domnívají, že zastupitelé nemohou mít jiné pravomoci než ty, které jim voliči ve volbách delegovali – dočasně je pověřili jejich vykonáváním v zastoupení občanů samých. V tomto pohledu mají občané dokonce větší pravomoci, neboť mohou odvolávat ve volbách své zastupitele, ale zastupitelé občany odvolávat nemohou.

Naštěstí naši moudří zákonodárci pochopili tento omyl, a nejen že úspěšně sabotují zákon o obecném referendu, ale napsali i zákon o místním referendu (298/1992 Sb. a pozdější související zákony) tak, že by jeho skutečný název mohl být „O čem všem nesmí občané rozhodovat a zastupitelé ano“. Jsou sice extremistické živly, které zvažují ústavní žalobu proti tomu zákonu, ale doufejme, že zdravé jádro v naší zemi zvítězí. „Republiku si rozvracet nedáme!“

Oproti těmto zmateným představám je nutné postavit skutečnou a pravdivou podstatu naší „reálné demokracie“, jíž je možné shrnout do následujícího věty:

„Vy jste si nás zvolili, vy nás platíte, a my si s vámi můžeme dělat, co se nám zlíbí!“

Teprve tehdy, až i zaostalejší jedinci mezi námi dospějí na výši této moudrosti, pak teprve budeme žít opravdu svobodně a v právním státě.

Co to vše má společného s panem Železným?

Každý strom vyrůstá z kořenů. Naše demokracie vyrůstá ze svých základů, a těmi jsou právě obecní zastupitelstva. Smutná podívaná, kterou představují jednání parlamentu v Praze, má svůj hlubinný zdroj právě zde. Případ obecního zastupitelstva Brno-Žabovřesky není zdaleka ojedinělý!

Na druhé straně, uznáváme-li platnost kořistnického pojetí moci „Vy jste nás zvolili…my si ...můžeme dělat, co se nám zlíbí!“, pak je jistě výhodnější volit takové piráty, omyl, politiky, kteří jsou alespoň zábavní a dobře vypadají v televizi. Případně je možné se této parodie na demokracii vůbec nezúčastnit. V daném volebním obvodu nevolilo p. Železného téměř 80% voličů!

Není tak náhodou nejvyšší čas na změnu?

Není již nutné podřídit politiky drastické kontrole ze strany občanů? A to i v případech sporů o ochranu životního prostředí?

Vůle občanů je totiž v demokracii nejvyšším zákonem!


Pokud se Vám tento článek líbí, doporučte jej!

google facebook Digg delicious reddit furl mrwong topclanky Jagg bookmarky Linkuj si ! pridej Vybralisme stumble upon myspace twitter

© 2009 - www.valach.info, kontaktní formulář